Jak "šel" ideál krásy

6. prosince 2007 v 11:46 | terulka |  Zajímavosti
Nádoba hříchu

Dnes soudíme krásu především očima. Potřebujeme ženu vidět, nejlépe úplně nahou. To však bylopo staletí téměř vyloučené a muži znali pouze obličeje cizích žen. Ale ve středověku se alespoň v umění a filozofii cenila především duchovní krása. Ženské tělo neslo nálepku nádoby hříchu, žena byla v rámci křesťanské teologie hodnocena jako méněcenná. Filozof Tomáš Akvinský, považovaný za jednoho z nejmoudřejších mužů evropského středověku, dokonce prohlásil, že žena je nedokonalý člověk, poněvadž se jí příroda zabývá méně. Také mistr Jan Hus se domníval, že žena je vyslankyní ďábla, protože její krása vede člověka pouze ke smilství. Proto se za nejkrásnější, rozuměj nejdokonalejší ženy, považovaly světice, které se vzdaly tělesného života ve prospěch života duchovního. Takovou u nás byla Anežka, dcera Přemysla Otakara I. Už ve třech letech ji rodiče zasnoubili se synem slezského knížete, ale její nápadník zemřel. Brzy se objevila ještě lákavější nabídka sňatku. Anežka si měla vzít samotného císaře německé říše Friedricha II. Ze svatby ale nakonec sešlo a neuskutečnil se ani sňatek s anglickým králem Jindřichem III. Anežka nakonec odmítla další partie a s podporou papeže prosadila svůj záměr stát se "věčnou nevěstou Kristovou". Odmítla cestu světské slávy v roli královny, roku 1234 vstoupila do kláštera chudého řádu sv. Kláry a složila věčné sliby.
Čtvrtá Grácie
Jestliže středověk se ženské krásy bál, renesance ji znovu vrátila do středu pozornosti. Krása v té době patřila především šlechtičnám. Jednou z nejkrásnějších dam doby Rudolfa II. byla Polyxena z Lobkovic, žena výjimečného šarmu, kterou známe především díky Pražskému Jezulátku. Několik setlet starou a vzácnou sošku, pocházející ze Španělska, darovala řádu Karmelitánů. Další jméno se z našeho povědomí už dávno vytratilo, i když patřilo mimořádně talentované ženě spojující ve svém příběhu krásu ducha i těla. Nazvali ji desátou Múzou a čtvrtou Grácií. Byla prý divem tehdejšího světa. Ženský Ovidius, květ Minervy či nejučenější panna století. Mnoho přívlastků obdržela Alžběta Westonie, slavná renesanční básnířka, jejíž krátký život zazářil a zhasl v Čechách. Alžběta Westonie se narodila roku 1582 v Londýně, ale v dětství se přestěhovala do Prahy, sídelního města císaře Rudolfa II. Už ve dvaceti letech stála na vrcholu své umělecké, ale také životní dráhy. Ještě před sňatkem napsala Westonie svou první (a bohužel jedinou) sbírku s názvem Parthenicon. Roku 1603 se Westonie vdala, ale přestože bylo její manželství údajně velmi šťastné, básnířku pronásledovaly kruté rány osudu. Během posledních devíti let svého života porodila sedm dětí, z nichž většina v útlém věku zemřela. Tolik toužila napsat ještě jednu sbírku veršů, ale už neměla čas ani sílu. Ve třiceti letech si smrt přišla i pro ni.
Zředěná modrá krev

Literární a kulturní salony 19. století daly možnost vyniknout nejen urozené kráse modré krve, ale také ženám bez šlechtického původu, herečkám či spisovatelkám. Lori Šomková uchvátilasvou naivní krásou básníka Karla Hynka Máchu, díky jehož skandálnímu deníku plnému realistických popisů sexuálních scén je jeho milenka známá do dnešních dnů. Na rozdíl od ní o Anně Manetínské, považované za nejkrásnější herečku poloviny 19. století, dnes ví pouze pár historiků. Za jednu z nejkrásnějších žen 19. století je obecně považovaná slavná spisovatelka Božena Němcová. U Němcové si dodnes nejme jisti, zda její půvab není dědictvím šlechtického rodu. Historikové se už po léta přou, zda autorka Babičky pocházela z "prostého" lidu, nebo měla po rodičích modrou krev. Známe autorčinu bídu, těžký osud i komplikované manželství, ale o předcích rozhodnout nedokážeme. Začátek 20.století přinesl další spoustu zajímavých a krásných žen. Vynikající sopranistku Emu Destinovou známe stejně jako Němcovou z našich bankovek, ale tajemná a uhrančivá krása Mileny Jesenské, milenky skvělého spisovatele Franze Kafky, jejíž jméno je pojmem spíš jen v intelektuálních kruzích, je již víceméně zapomenuta. Stejně jako příběh a podoba ženy, která si svou krásu nesla přímo ve svém příjmení. Sidonie Nádherná patřila v první polovině 20. století mezi známé a oblíbené osobnosti. Především proslula jako přítelkyně a mecenáška slavných umělců. Jaká byla její životní dráha? Baronka se narodila v roce 1885. Měla ráda sport, ráda četla a toužila se stát slavnou spisovatelkou. Přestože byla velmi krásná, zůstala dlouho svobodná. Nabídek k sňatku však měla několik. Vdala se až po první světové válce, a to za Maxmiliana Thun-Hohensteina, se kterým se seznámila při bruslení. Po půl roce od něj utekla. Ze zámku ve Vrchotových Janovicích učinila místo setkávání významných osobností českého i evropského kulturního i politického života. Mezi její časté hosty a blízké přátele patřil básník Rainer Maria Rilke či Karel Čapek, jehož život ale výrazně poznamenala láska k jiné femme fatale své doby - všestranné umělkyni Olze Scheinpflugové.
Na titulu Playboye
Dvacátá a třicátá léta přinesla radikální změnu. Může za ni zrození nového média -ozvučeného filmu, který rozšířil mezi masy krásu filmových hereček. Každý si mohl vybrat podle svého vkusu, ale za nejkrásnější meziválečné herečky jsou v českých zemích obvykle považovány Adina Mandlová aLída Baarová. Baarová, která pocházela z bohaté podnikatelské rodiny, si místo svého jména Lidmila Babková vybrala tajemnější a elegantnější pseudonym. Uznávaná herečka se na konci třicátých let zapletla s německým nacistického pohlavárem Josephem Goebbelsem a stala se jeho milenkou. Po krásné ženě z Čech šílel i samotný Hitler. Ten pak svému příteli přikázal, aby se s Lídou rozešel. Vztah už navždy zkazil pověst Baarové. Její konkurentka Adina Mandlová měla těžké začátky. O kráse u ní nebylo pochyb, živila se jako manekýna a fotomodelka, zkoušela štěstí u filmu. Pomohl jí Hugo Haas, který se stal jejím milencem, ale kritika se o jejím talentu vyjadřovala velmi nevybíravým způsobem. Až po mnoha letech ji vzala na milost a z Adiny se stala jedna z největších hvězd českého stříbrného plátna. Ale své popularity si také užívala jen krátce - po válce musela čelit podezření z kolaborace, které víceméně ukončilo její hvězdnou kariéru. Za nejkrásnější poválečné herečky jsou považovány Jana Brejchová a Olga Schoberová, obě jsou přirovnávány k francouzskému idolu Brigitte Bardot. Zatímco Brejchová byla a je prvotřídní umělkyní, u Schoberové kritika vždy pochybovala o jejích hereckých kvalitách. Jízlivé hlasy ji proto spíše nazývají nejhezčí ženou českého filmu, a označení herečka se tak decentně vyhýbají. Olga se však stala bezpochyby sexuálním symbolem 60. let a dokonce se jako první Češka dostala na obálku Playboye, kam ji vybral sám jeho vydavatel Hugh Heffner. Schoberová odešla do Ameriky a vdala se za Johna Calleyho, pozdějšího prezidenta filmové společnosti Warner Brothers. Ale přestože se stýkala s hollywoodskou smetánkou, pověsila herectví na hřebíček a zahrála si jen výjimečně při návštěvách Československa, kde se v 70. letech objevila například ve filmu Adéla ještě nevečeřela.
Móda anorektiček

Současná doba přinesla kult krásy hubených žen. Vše začalo v 60. letech vystoupením slavné hubeňourky Twiggy. Přestože v následujících letech se mnohokrát prokázalo, že muži mají obecně raději plnější ženské tvary, hubenost ovládla módu a reklamu. Ženám však tento kult přinesl mnohá strádání. Extrémní hubenost totiž má vliv na snížení sexuální chuti, ale i ženskosti - napříkladhladovějící tělo přestává menstruovat. Fotografové však hubené modelky ještě retušují a zeštíhlují, čímž se efekt násobí. S tím jsou pak konfrontované reálné ženy, mnoho z nich kultu štíhlosti podlehne, snaží se stále hubnout a končí s mentální anorexií či bulimií. Ostatně na toto riziko poukázali lékaři i před loňskou volbou Miss ČR, kdy ze zveřejněných údajů o výšce a váze finalistek spočítali jejich BMI (index používaný při určování kategorií podváhy a obezity) a vyšlo jim, že s výjimkou jedné trpí všechny finalistky podváhou a čtyři z nich dokonce velkou podváhou, která je jedním z důsledků mentální anorexie. Proto apelovali na veřejnost, aby nepodporovala patologický kult extrémní hubenosti. Před sto lety by se za podobnou hubenost musela dívka stydět. "Svět modelingu úplně neodpovídá požadavkům na ženskou krásu. Návrháři, kteří jsou často homosexuálové, si totiž vybírají chlapecké typy žen. Modelka, to je vlastně věšák na hadry, a každý návrhář ví, že na štíhlém těle všechno vypadá úžasně," vysvětluje Karasová. Svět modelingu a krásy je však velmi drsný. Klienti nutí dívky, aby jim ukázaly zuby i tělo, protože to je bude prodávat. Žádný sentiment tu neexistuje. Současné krásky musí mít v sobě vztah k exhibicionismu, musí být extrovertní, protože prodávat krásu není vůbec jednoduché.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama