Prosinec 2007

Victorie de Castellane

9. prosince 2007 v 15:58 | terulka |  Zajímavosti
Snila jste jako malá o prstenu princezny Arabely? Ale napadlo vás někdy si ho vyrobit? Victorie de Castellane svá dětská přání proměnila v realitu a její šperky dnes fascinují celý svět.
Už jste někdy viděla, aby se prsten rozvinul jako květina nebo zatřepetal motýlími křídly? Taktoúchvatné šperky navrhla Victorie de Castellane, designérka módního domu Dior, pro svou poslední kolekci Belladone Island. Ve své fantazii nejprve stvořila fiktivní ostrov, na němž kvete rostlina belladonna. V období renesance si ženy šťávu z této byliny kapaly do očí, aby měly širší zorničky, což bylo tehdy považováno za symbol smyslnosti. Odtud pochází i jméno rostliny; bella donna znamená krásná žena. Ve skutečnosti však šlo o jedovatý "plevel", který u nás známe pod jménem rulík zlomocný. Kolekce sedmnácti šperků posázených drahými kameny nese podobu masožravých květin a roztodivného hmyzu (Victorie jim dala dokonce vymyšlená jména). Každý kousek je unikátní, včetně páru motýlích náušnic, které mají každá odlišný tvar. Hodnota těchto šperků se pohybuje v řádu desítek milionů korun, ale uvažte, že nejdražší z nich je poset stokarátovými diamanty a padesátikarátovými rubíny a jen nalakování jeho květu zabralo tři sta hodin ruční práce. Můžete si ho připnout na krk, jako brož nebo ozdobu do vlasů, a dokonce může být rozdvojen na náušnice, což je naprosto úžasné.
Victorie de Castellane byla posedlá šperky už odmalička. Její babička, která pocházela z bohaté rodiny, vždy dbala na to, aby jejich barva ladila s barvou oblečení. "Nosila smaragdy k zeleným šatům a tyrkysy, když se oblékla do modré. Hltala jsem ji očima," vzpomíná Victorie. Když jí bylo pět let, nalezla skrýš s maminčinými šperky a dostala nápad. Vzala nůžky a rozstříhala je na malé kousíčky. Když matka objevila na podlaze zbytky zlata, křičela na malou Victorii: "Co jsi to provedla s mými šperky?" Ta jí bezelstně odvětila: "Vyrobila jsem z nich něco lepšího."
Victorie věděla, že chce navrhovat šperky. S maturitním vysvědčením v kapse nastoupila do módního doma Chanel, kde jí Karl Lagerfeld svěřil tvorbu bižuterie pro své kolekce. Ve svých sedmnácti letech se stala pro toto návrhářské studio "malou múzou". "Byla jsem jako utžená ze řetězu a každý den se chodila bavit do společnosti na dvanácticentimetrových podpatcích. Myslím, že v 80. letech jsem byla jednou z prvních, kdo nosila spodní prádlo jako svrchní oblečení. V "lechtivé" pařížské čtvrti Pigalle jsem obíhala butiky a sháněla korzety, kombiné a push-upky, které jsem kombinovala s krejčovskými výtvory," popisuje Victorie.
Victorie de Castellane navrhovala šperky pro Chanel celých čtrnáct let. K jejich podobě ji inspirovaly kostýmní prvky z Lagerfeldových kolekcí, jako byly mašle, límce, korzety či peří. "Mám ráda, když drahé šperky vypadají jako imitace. Když jsem byla mladá, byly všechny ty falešné klenoty k vidění v hollywoodských muzikálových komediích. A i když šlo o napodobeniny. pro mě to byly nejkrásnější šperky na světě," říká.
Ve třiceti se Victorie rozhodla, že se usadí, a vdala se. Narodila se jí dvojčata Stanislas a Bonifac a zanedlouho ještě třetí chlapec Jules ( dnes už má čtyři děti a nového manžela). Právě když byla na mateřské, ozval se jí Bernard Arnault ze společnosti LVMH (tato zkratka je spojením značek Louis Vuitton a Moët-Hennessy) a nabídl jí, aby vedla nově založené klenotnické oddělení zančky Dior. Nabídka byla o to lákavější, že pro Victorii znamenala ve všem volnou ruku. A tak začala vytvářet motivy, k nimž ji inspirovala samotná osobnost Christiana Diora: uzly, pepita, květiny, zeleninovou zahradu či déšť.
Svou první kolekci luxusníxh šperků pro Dior navrhla Victorie de Castellane v roce 1999. Podtajemnýcm názvem Incroyables et merveilleuses (Neuvěřitelné a podivuhodné) se skrývaly veliké prsteny v barvě sladkých bonbonů, zdobené konvalinkami, ještěrkami a motýli. "lidé mi tehdy moc nevěřili a ptali se, kdo bude takové kreace nosit. Ale já se rozhodla jít vlastní cestou," říka Victorie, která dokázala slouřit excentrický styl Johna Galliana s tradičním duchem zakladatele značky Christiana Diora. "Představovala jsem si, co by vytvářel, kdyby navrhoval šperky a ne oblečení." Aby skutečně nasála tuto atmosféru, trávila Victorie první měsíce procházením archivů a lenošením na zahradě u domu pana Diora v Granville. Ale stejně jako jemu, i Victorii klíčily v hlavě nové nápady, ať si čmárala na papír upostřed noci anebo stála na červenou ve svém Volkswagenu Beetle.
V době, kdy byly tradiční šperky vykládány nejčastěji diamanty, rubíny, safíry či smaragdy, se snažila Victorie "vstříknout" svým prstenům nové barvy - svěží odstíny, které by oživily vzpomínku na její dětské prstýnky. Začla proto opracovávat i méně tardiční kameny, jakými byly ametyst, turmalínnebo opál. Vzpomínky z dětství, "semínka" Victoriiny nezkkrotné fantazie, pak prolínaly i dalšími kolekcemi. Sada prstenů Diorette, která připomíná dětské pouťové prstýnky, je poseta beroškami a kvítky a evokuje kresby z filmů Walta Disneye. Přitom jsou vyrobena ze zlata i drahých kamenů a jsou ručně malované. "Když jsem byla malá, byla jsem šťastní za prstýnek z prodejního automatu. Pro kolekci Diorette jsem chtěla vytvořil luxusní verze těchto holčičích šperků. Myslím si, že každá žena pocítí nostalgii při pohledu na prsten se sedmikráskou," vysvětlujje Victorie de Castellane. A nejedna také pocítí závrať, až se dozví, že cena těchto hravých kousků šplhá přes milion dolarů.
Victorie de Castellane se snaží, aby každý její šperk ukrýval pod zlatwem s drahými kameny svůj příběh. K vytvoření prstenů se vzorem leopardí srsti ji inspirovalanávrhářka klobouků a múze Christina Diora Mitza Bricard, která měla na zápěstí jizvu a zakrývala ji šátkem s leopardím potiskem. Kolekce Fiancée du Vampire (Upírova snoubenka) zase předtsavuje příběh zmailovaného hraběte Drajkuly - jako jeho milá si můžete navléknout řetízek s přívěskem kříže (na obranu) nebo se dvěma rubíny ve tvaru kapek krve (po kousnutí).
Někdy vznikne nápad i zcela banálním způsobem, jako tomu bylo v případě kolekce Oui. Victorie tohle slovo napsala jednou z dlouhé chvíle na okraj papírku a rázem vznikl dekor pro jemnýprstýnek, majstrštyk kleotnctví Dior. Ještě substilnější je řetízková (a cenově dostupnější) verze s drobným diamantem Mimioui, která později získala dva větší "sourozece" Maxioui a Gigaoui.
Victorie de Castellane svou inspiraci doslova sbírá. Schraňuje všechno, od malých japonských figurek přes dětské kresby až po sněhové koule s postavičkami Disneye. Se svou ofinou, šibalským úsměvem a v květovaných šatech vypadá, jako by pořád stála jednou nohou v dětství. Ve skutečnosti však tato dvaačtyřicetiletá Francouzka dobyla reálný svět módy a stala se nekorunovanou "Paní prstenů".
"S mými šperky můžete klidně jezdit metrem. Jsou tak bláznivé, že nikoho ani nenpadne, že jsou pravé."
Victorie de Castellane
Šperky Victorie de Castellane si můžete prohlédnout na www.diorjoaillerie.com
Z kolekce Belladonne Island
Z kolekce Oui
Z kolekce Diorette
Z kolekce Fiancée du Vampire
Zdroj: Elle červen 2007
Zdroj fotek: www.google.cz

www.stardoll.com/en

9. prosince 2007 v 10:24 | terulka |  Odkazy
Oblečte si a naličte svou celebritu na www.stardoll.com/en/

CFDA

8. prosince 2007 v 17:54 | terulka |  Zajímavosti
CFDA (= Council of Fashion Designers of America) je nezisková obchodní asociace spolupracující svíce než třemi sty nejdůležitějšími módními návrháři a designery navrhujících módní doplňky. Asociace byla založena v roce 1962 a jako odvětví amerického umění a kultury se snaží pokračovat ve zvyšování prestiže módního designu, aby pozvedla umělecké a profesionální standardy, definovala morální kodex ve vztazích obchodu a širší veřejnosti a vyjádřila podporu módnímu umění díky vedoucímu postavení v kvalitě a estetické soudnosti.
Díky možnosti organizování každoročních CFDA Fashion Awards je organizace zavázána podporovat rozvoj budoucích návrhářů v americkém módním průmyslu. Vzdělávací iniciativa CFDA poskytuje podporu a prostředky pro studenty středních škol. Mimojiné CFDA podporuje návrháře v začátcích a po celou dobu jejich kariéry. Díky CFDA Foundation mobilizuje vztahy, aby získala peníze pro důležité charitativní účely - boje proti rakovině prsu a The CFDA-Vogue Initiative for HIV and AIDS.
Členství získají pouze "pozvaní" a získat ho můžou američtí návrháři působící ve Spojených státech i v zahraničí nebo světoznámí návrháři jejichž obchod je primárně fungující v US. Každý rok přijímací odbor posoudí žádost kandidáta před tím, než je doporučí přestavenstvu CFDA. Souhlasné vyjádření představenstva je zapotřebí ke zvolení každého nového člena.
CFDA Presidents (od roku 1963)
Sydney Wragge
Norman Norell
Oscar de la Renta
Herbert Kasper
Bill Blass
Mary McFadden
Perry Ellis
Carolyne Roehm
Stan Herman
Diane von Furstenberg
CFDA Fashion Awards
Ve snaze rozpoznat vynikající přínos americké módní scéně, pořádá CFDA každoroční CFDA Fashion Awards. Ceny jsou udělovány za žurnalistiku, tvůrčí vizi a celoživotní dílo. Jako výraz uznání k nepřekonatelnému přínosu módnímu návrhářství v Americe byla cena za celoživotní dílo přejmenována ve jménu Geoffreyho Beena. Nejvíce jsou návrháři dychtiví po Swarovski awards za dámskou a pánskou módu a doplňky, které byly zavedeny roku 1986 jako pocta objevenému talentu Perryho Ellise. Každý rok jsou nominace na jednotlivé kategorie předloženy členům CFDA, vybraným maloobchodním módním řetězcům, tisku a módním znalcům a ohodnoceny představenstvem CFDA. V letošním roce proběhne 25. výročí tohoto ceremoniálu.
Newyorští návrháři v čele s prezidentkou CFDA Diane von Furstenberg.

Central Saint Martins

8. prosince 2007 v 17:38 | terulka |  ●Vysoké
Centrální svatá Martins vysoká škola umění a designu (také Centrální svaté jiřičky, Svatý Martins nebo jednoduše známá jako CSM mezi studenty a osazenstvem) je jedna z vedoucích vysokých škol umění a designu v Anglii. Je součástí univerzity umění v Londýně spolu s dalšími vysokými školami.
Central Saint Martins vznikl v roce 1989 spojením Centrální školy umění a designu (založena v roce 1896) a St. Martinovy školy umění (založena v roce 1854). Hlavně v 70. letech byla St. Martins uznávána jako vedoucí umělecká škola v Londýně. Produkovala a zaměstnávala známé umělce (mezi návrháři např. Luella Bartleyová, John Galliano, Katharine Hamnett, Wakako Kishimoto, Sophia Kokosalaki, Stella McCartneyová, Alexander McQueen, Paul Smith, Bruce Oldfield a další).
Central St. Martins stále zůstává jednou z nejprestižnějsích lodýnských uměleckých institucí se rozsáhlým výzkumem a oddělením vyučováním ve Fine umění, módě, grafice, 3D designu a Performance. Má mezinárodně uznávaný výzkumný profil, jak bylo ohodnoceno v nedávném cvičení vlády Research; ta tvoří spojení mezi uměními, komunikaci, módou a designem s rozsahem ostatních disciplín a vede k výzkumu a projektům podniku přes Innovation centrum; to zaměstná absolventy na mezinárodních designových poradenských projektech přes Design laboratoř; jeden z největších světových poskytovatelů umění a designu.

Kde koupit "malé černé"

8. prosince 2007 v 16:48 | terulka |  Trendy
Blíží se plesová sezóna a spousta z vás jistě shání vhodné šaty. Pokud si nevíte rady s výběrem, rozhodně nic nezkazíte "malými černými". Navíc by neměly chybět v šatníku žádné ženy. Vybírat je opravdu z čeho. Tady máte pár tipů, kde a za kolik je koupit.
Esprit 59.95Ł
Esprit 24.99Ł
Esprit 39.95Ł
Esprit 49.95Ł
Esprit 59.95Ł
H&M 29.90€
H&M 29.90€
H&M 19.90€
Mango 1699,-Kč
Mango 1699,-Kč
Mango 2399,-Kč
Mango by Milla Jovovich 1899,-Kč
Promod 36.90€
Promod 44.90€
Promod 44.90€
Promod 26.90€
Promod 29.90€
Promod 36.90€
Promod 44.90€

Malé černé

8. prosince 2007 v 15:45 | terulka |  Zajímavosti
Sex-appeal, ženskost, elegance, luxus. Audrey Hepburn filmem "Snídaně u Tiffanyho"proslavila malé černé. Po jejím vzoru začaly ženy na celém světě nosit tyto šaty a velké černé brýle. Šaty univerzálního střihu se zrodily v hlavě návrhářské ikony Coco Chanel. Jsou nesmrtelné, univerzální, chic.
"Malé černé" jsou původem z Francie. Vznikly již před více než 80 lety. Většina žen ví, co v sobě pojem "malé černé" skrývá. Krátké jednodílné šaty z kvalitního materiálu. Ideální je splývavý nemačkavý materiál. Efektně působí látky s lesklým povrchem nebo kombinace lesku a matu. Střih šatů by měl být vyhovující naší postavě. Povolen je zajímavý výstřih. V jednoduchosti je krása a síla, proto by měly být malé černé bez přehnaných zdobných prvků.
Chybí-li v našem šatníku tyto šaty, tak bychom s tím měly něco udělat. Můžeme si je obléknout na důležitou večeři, do společnosti, na večírek či ples. Zachrání nás ve chvílích, kdy nebudeme vědět, co si máme obléci. Jejich genialita tkví v univerzálním využití. Pokud si přeci jen nemůžeme tuto záležitost dovolit a chtěly bychom styl"Little Black Dress" napodobit, tak musíme být velmi opatrné. Malé černé mohou být jedině černé, což vyplývá i z názvu této toaletky.
Tyto šaty jsou synonymem jednoduchého stylu. Někomu mohou připadat strohé, ale správně volené ozdoby jim dodají šmrnc. V doplňcích je síla, mohou celý outfit vyzdvihnout nebo naopak potopit. Outfit malých černých oživí doplňky v podobě květin zapletených do vlasů či decentních broží připnutých na šaty. Boty a kabelky bychom měly volit také v černé barvě, abychom se neodchylovaly od půvabu tohoto modelu. Neočekávejme však boty na jehlových podpatcích s tenkými pásečky obepínajícími kotníky. Větší šanci mají v jistém směru konzervativnější, ale zároveň výrazné boty.
Barvy nesmíme zatracovat, na ně se také dostane a příležitostí bude více, než si troufáme říci. Ale černé šatičky jsou jistotou a je na ně spolehnutí. Podle průzkumů muži milují černou. Ttřičtvrtiny dotázaných mužů se jednoznačně přiklonilo na stranu této barvy. Little Black Dress, jak je můžeme také nazvat, dokáží s postavou neuvěřitelná kouzla. Správný tvar šatů dokáže ve spojení s černou divy, umí ubrat tam, kde nás příroda obdařila více nebo naopak přidat tam, kde šetřila. Možností jak v "koktejlkách" vypadat sexy, přitažlivě a svůdně je více než dost.
Malé černé budou stále v kurzu. Proto neprohloupíme, když si jedny takové pořídíme i do vlastního šatníku. Můžeme je najít v kolekcích módních návrhářů, jako jsou Dior, Dolce&Gabana, Armani, Luis Vuitton, Gucci a rozhodně u Chanelu. Každý módní dům má v kolekci alespoň jedny pouzdrové černé šaty ke kolenům. Nejvíce je oceníme ve chvílích, kdy budeme bezradně stát u skříně před večírkem, na kterém bychom chtěly být hvězdou večera.

MUSET

8. prosince 2007 v 15:21 | terulka |  ●České
MUSET, jedna z nejvýraznějších módních značek u nás, existuje od roku 2003. Její zakladatelé, manželé Radana a Pavel Ivančicovi, studovali Módní tvorbu na VŠUP v Praze. Za sebou mají řadu ocenění včetně Chloe Award 2006 nebo Czech Grand Design Award - Módní návrhář roku 2006. Jejich pozici ale dokazuje i to, že své kolekce značky Muset prezentovali už i ve Vídni, v Berlíně nebo v Pekingu. Pavel navíc absolvoval prestižní londýnskou školu pro návrháře Central Saint Martins. Díky tomu ho už oslovily velké módní domy. Není divu, stejnou školu vystudovala i taková návrhářská esa, jako jsou Alexander McQueen nebo John Galliano. Svou kolekcí letos Pavel dokonce zahajoval London Fashion Week.
Zdroj fotek: www.elle.cz


Jarní Balenciaga pro muže

8. prosince 2007 v 14:10 | terulka |  Aktuality
Ačkoliv venku je zatím v plném proudu zima, špičkoví světoví módní návrháři už představili světu své jarní kolekce. A jednou z těch nejoriginálnějších, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít, je kolekce španělského módního mistra Cristobala Balenciaga pro muže na jaro2008.
Vůdčími barvami v pánské jarní kolekci jsou tradiční elegantní bílá, šedá a černá, ať už v provedení jednobarevném, či například v podobě proužků. V kolekci najdeme také celou řadu pozoruhodných zvláštností a unikátů, jakými je například obliba kožených bund, často až legrační kraťasy či bláznivé brýle, a nejlépe kombinace všeho dohromady.
Zařadit kolekci do nějakého určitého stylu je prakticky nemožné, Balenciaga totiž bez mrknutí oka zkombinuje elegantní společenské sako a kraťasy vhodné tak možná na plážový piknik. Který kousek má pak v celkovém outfitu hlavní roli, o tom se můžeme jen dohadovat. Nahodilé kombinace však působí velmi odvážně, hravě a tudíž i mladistvě.
Kolekce Balenciaga nikdy nebyly a nejspíš ani nikdy nebudou konfekční. Díky těm nejkvalitnějším, a pochopitelně také nejdražším materiálům jsou určeny jen několika málo šťastlivcům žijícím v bohatších poměrech. Ovšem stylové linie, kouzelné barvy a kvalita zpracování v podání Balenciaga za vyšší sumy jistě stojí.
Cristobal Balenciaga si otevřel svou první krejčovskou dílnu již v necelých dvaceti letech. Díky podpoře mecenášky markýzy de Cassa Tores o dalších dvacet později otevírá v Paříži svůj první salon a nevede si vskutku zle. Je jedním z mála, kteří dokáží sami navrhnout šaty, nastříhat látku a ušít model, technologicky zvládnutý a s bravurním střihem.
Co se týká inovací, Balenciaga objevil například zvonové sukně, balonové šaty nebo tunikové či empírové šaty s vysokým pasem. Novým objevem bude možná myšlenka, že v životě mužů jsou i důležitější věci než kalhoty?

Jak "šel" ideál krásy

6. prosince 2007 v 11:46 | terulka |  Zajímavosti
Nádoba hříchu

Dnes soudíme krásu především očima. Potřebujeme ženu vidět, nejlépe úplně nahou. To však bylopo staletí téměř vyloučené a muži znali pouze obličeje cizích žen. Ale ve středověku se alespoň v umění a filozofii cenila především duchovní krása. Ženské tělo neslo nálepku nádoby hříchu, žena byla v rámci křesťanské teologie hodnocena jako méněcenná. Filozof Tomáš Akvinský, považovaný za jednoho z nejmoudřejších mužů evropského středověku, dokonce prohlásil, že žena je nedokonalý člověk, poněvadž se jí příroda zabývá méně. Také mistr Jan Hus se domníval, že žena je vyslankyní ďábla, protože její krása vede člověka pouze ke smilství. Proto se za nejkrásnější, rozuměj nejdokonalejší ženy, považovaly světice, které se vzdaly tělesného života ve prospěch života duchovního. Takovou u nás byla Anežka, dcera Přemysla Otakara I. Už ve třech letech ji rodiče zasnoubili se synem slezského knížete, ale její nápadník zemřel. Brzy se objevila ještě lákavější nabídka sňatku. Anežka si měla vzít samotného císaře německé říše Friedricha II. Ze svatby ale nakonec sešlo a neuskutečnil se ani sňatek s anglickým králem Jindřichem III. Anežka nakonec odmítla další partie a s podporou papeže prosadila svůj záměr stát se "věčnou nevěstou Kristovou". Odmítla cestu světské slávy v roli královny, roku 1234 vstoupila do kláštera chudého řádu sv. Kláry a složila věčné sliby.
Čtvrtá Grácie
Jestliže středověk se ženské krásy bál, renesance ji znovu vrátila do středu pozornosti. Krása v té době patřila především šlechtičnám. Jednou z nejkrásnějších dam doby Rudolfa II. byla Polyxena z Lobkovic, žena výjimečného šarmu, kterou známe především díky Pražskému Jezulátku. Několik setlet starou a vzácnou sošku, pocházející ze Španělska, darovala řádu Karmelitánů. Další jméno se z našeho povědomí už dávno vytratilo, i když patřilo mimořádně talentované ženě spojující ve svém příběhu krásu ducha i těla. Nazvali ji desátou Múzou a čtvrtou Grácií. Byla prý divem tehdejšího světa. Ženský Ovidius, květ Minervy či nejučenější panna století. Mnoho přívlastků obdržela Alžběta Westonie, slavná renesanční básnířka, jejíž krátký život zazářil a zhasl v Čechách. Alžběta Westonie se narodila roku 1582 v Londýně, ale v dětství se přestěhovala do Prahy, sídelního města císaře Rudolfa II. Už ve dvaceti letech stála na vrcholu své umělecké, ale také životní dráhy. Ještě před sňatkem napsala Westonie svou první (a bohužel jedinou) sbírku s názvem Parthenicon. Roku 1603 se Westonie vdala, ale přestože bylo její manželství údajně velmi šťastné, básnířku pronásledovaly kruté rány osudu. Během posledních devíti let svého života porodila sedm dětí, z nichž většina v útlém věku zemřela. Tolik toužila napsat ještě jednu sbírku veršů, ale už neměla čas ani sílu. Ve třiceti letech si smrt přišla i pro ni.
Zředěná modrá krev

Literární a kulturní salony 19. století daly možnost vyniknout nejen urozené kráse modré krve, ale také ženám bez šlechtického původu, herečkám či spisovatelkám. Lori Šomková uchvátilasvou naivní krásou básníka Karla Hynka Máchu, díky jehož skandálnímu deníku plnému realistických popisů sexuálních scén je jeho milenka známá do dnešních dnů. Na rozdíl od ní o Anně Manetínské, považované za nejkrásnější herečku poloviny 19. století, dnes ví pouze pár historiků. Za jednu z nejkrásnějších žen 19. století je obecně považovaná slavná spisovatelka Božena Němcová. U Němcové si dodnes nejme jisti, zda její půvab není dědictvím šlechtického rodu. Historikové se už po léta přou, zda autorka Babičky pocházela z "prostého" lidu, nebo měla po rodičích modrou krev. Známe autorčinu bídu, těžký osud i komplikované manželství, ale o předcích rozhodnout nedokážeme. Začátek 20.století přinesl další spoustu zajímavých a krásných žen. Vynikající sopranistku Emu Destinovou známe stejně jako Němcovou z našich bankovek, ale tajemná a uhrančivá krása Mileny Jesenské, milenky skvělého spisovatele Franze Kafky, jejíž jméno je pojmem spíš jen v intelektuálních kruzích, je již víceméně zapomenuta. Stejně jako příběh a podoba ženy, která si svou krásu nesla přímo ve svém příjmení. Sidonie Nádherná patřila v první polovině 20. století mezi známé a oblíbené osobnosti. Především proslula jako přítelkyně a mecenáška slavných umělců. Jaká byla její životní dráha? Baronka se narodila v roce 1885. Měla ráda sport, ráda četla a toužila se stát slavnou spisovatelkou. Přestože byla velmi krásná, zůstala dlouho svobodná. Nabídek k sňatku však měla několik. Vdala se až po první světové válce, a to za Maxmiliana Thun-Hohensteina, se kterým se seznámila při bruslení. Po půl roce od něj utekla. Ze zámku ve Vrchotových Janovicích učinila místo setkávání významných osobností českého i evropského kulturního i politického života. Mezi její časté hosty a blízké přátele patřil básník Rainer Maria Rilke či Karel Čapek, jehož život ale výrazně poznamenala láska k jiné femme fatale své doby - všestranné umělkyni Olze Scheinpflugové.
Na titulu Playboye
Dvacátá a třicátá léta přinesla radikální změnu. Může za ni zrození nového média -ozvučeného filmu, který rozšířil mezi masy krásu filmových hereček. Každý si mohl vybrat podle svého vkusu, ale za nejkrásnější meziválečné herečky jsou v českých zemích obvykle považovány Adina Mandlová aLída Baarová. Baarová, která pocházela z bohaté podnikatelské rodiny, si místo svého jména Lidmila Babková vybrala tajemnější a elegantnější pseudonym. Uznávaná herečka se na konci třicátých let zapletla s německým nacistického pohlavárem Josephem Goebbelsem a stala se jeho milenkou. Po krásné ženě z Čech šílel i samotný Hitler. Ten pak svému příteli přikázal, aby se s Lídou rozešel. Vztah už navždy zkazil pověst Baarové. Její konkurentka Adina Mandlová měla těžké začátky. O kráse u ní nebylo pochyb, živila se jako manekýna a fotomodelka, zkoušela štěstí u filmu. Pomohl jí Hugo Haas, který se stal jejím milencem, ale kritika se o jejím talentu vyjadřovala velmi nevybíravým způsobem. Až po mnoha letech ji vzala na milost a z Adiny se stala jedna z největších hvězd českého stříbrného plátna. Ale své popularity si také užívala jen krátce - po válce musela čelit podezření z kolaborace, které víceméně ukončilo její hvězdnou kariéru. Za nejkrásnější poválečné herečky jsou považovány Jana Brejchová a Olga Schoberová, obě jsou přirovnávány k francouzskému idolu Brigitte Bardot. Zatímco Brejchová byla a je prvotřídní umělkyní, u Schoberové kritika vždy pochybovala o jejích hereckých kvalitách. Jízlivé hlasy ji proto spíše nazývají nejhezčí ženou českého filmu, a označení herečka se tak decentně vyhýbají. Olga se však stala bezpochyby sexuálním symbolem 60. let a dokonce se jako první Češka dostala na obálku Playboye, kam ji vybral sám jeho vydavatel Hugh Heffner. Schoberová odešla do Ameriky a vdala se za Johna Calleyho, pozdějšího prezidenta filmové společnosti Warner Brothers. Ale přestože se stýkala s hollywoodskou smetánkou, pověsila herectví na hřebíček a zahrála si jen výjimečně při návštěvách Československa, kde se v 70. letech objevila například ve filmu Adéla ještě nevečeřela.
Móda anorektiček

Současná doba přinesla kult krásy hubených žen. Vše začalo v 60. letech vystoupením slavné hubeňourky Twiggy. Přestože v následujících letech se mnohokrát prokázalo, že muži mají obecně raději plnější ženské tvary, hubenost ovládla módu a reklamu. Ženám však tento kult přinesl mnohá strádání. Extrémní hubenost totiž má vliv na snížení sexuální chuti, ale i ženskosti - napříkladhladovějící tělo přestává menstruovat. Fotografové však hubené modelky ještě retušují a zeštíhlují, čímž se efekt násobí. S tím jsou pak konfrontované reálné ženy, mnoho z nich kultu štíhlosti podlehne, snaží se stále hubnout a končí s mentální anorexií či bulimií. Ostatně na toto riziko poukázali lékaři i před loňskou volbou Miss ČR, kdy ze zveřejněných údajů o výšce a váze finalistek spočítali jejich BMI (index používaný při určování kategorií podváhy a obezity) a vyšlo jim, že s výjimkou jedné trpí všechny finalistky podváhou a čtyři z nich dokonce velkou podváhou, která je jedním z důsledků mentální anorexie. Proto apelovali na veřejnost, aby nepodporovala patologický kult extrémní hubenosti. Před sto lety by se za podobnou hubenost musela dívka stydět. "Svět modelingu úplně neodpovídá požadavkům na ženskou krásu. Návrháři, kteří jsou často homosexuálové, si totiž vybírají chlapecké typy žen. Modelka, to je vlastně věšák na hadry, a každý návrhář ví, že na štíhlém těle všechno vypadá úžasně," vysvětluje Karasová. Svět modelingu a krásy je však velmi drsný. Klienti nutí dívky, aby jim ukázaly zuby i tělo, protože to je bude prodávat. Žádný sentiment tu neexistuje. Současné krásky musí mít v sobě vztah k exhibicionismu, musí být extrovertní, protože prodávat krásu není vůbec jednoduché.