Liběna Rochová

8. listopadu 2007 v 11:53 |  ●Současní
Když se s ní setkáte, zapůsobí na vás jako postava z pohádky. A možná nejste ani daleko odpravdy. Liběnu Rochovou lze bez nadsázky považovat za královnu českých návrhářů, která si pílí a talentem vydobyla své místo na slunci - v království módy. A o tom, že cestou k úspěchu přešla možná víc, než sedmero hor a sedmero řek, se můžete přesvědčit sami.

Její životopis se začal psát v Brně, kde žije dodnes. Brno je místem, kam se vrací po mnoha cestách, které v průběhu roku absolvuje. Vůbec se však nepočítá za brněnského patriota. Naopak. Návrhářskou dílnu má v Praze a velká část klientely je rovněž odtamtud. V Praze má také více přátel. Život v hlavním městě ji lákal, jenže v dobách nedávno minulých se jí přestěhovat nedařilo. Také životu v cizině se nebránila. Měla dokonce dojednanou stáž v zahraničí, ale přišel rok osmašedesátý a všemu byl konec. Až v roce devadesát jedna se dostala "ven" a mohla své práce prezentovat v zahraničí. Ale to bychom předbíhali.

Vztah k materiálu měla odmalička a tak se vůbec nerozmýšlela, kterou střední školu zvolí. Po maturitě na střední škole textilní, obor oděv, dělala zkoušky na Umprum v Praze. Tam poprvé neuspěla. Bylo však víc než jasné, že nedostatek talentu v tomto případě nehrál roli. Do cesty se připletl špatný kádrový posudek a na víc se nikdo neptal. Tento "neúspěch" ji hodně mrzel, nedovedla si však představit, že by se "angažovala", i když by jí to možná otevřelo dveře na vysněnou vysokou školu.

V žádném případě se nenechala odradit a začala studovat univerzitu života. Řekla si, že buď na to má, nebo nemá. Jakákoliv škola naučí spoustu věcí, ale to nejdůležitější - cit pro materiál - naučit nemůže. Tvrdohlavost, píli, talent a pracovitost má v sobě zakódovány, vrhla se tedy do víru práce. V Praze existovala skupina výtvarníků, která připravovala výstavy a přehlídky na Bertramce. Tam se zúčastňovala přehlídek a výstav také v pražských galeriích společně se šperkařkou Marií Uhlířovou. To trvalo deset let, než přišel devadesátý rok, pro Liběnu Rochovou zlomový. Po konkurzu byla vyzvána, aby na světové přehlídce módy CPD IGEDO v Düsseldorfu reprezentovala Československou republiku. Vždycky to pro ni bylo něco nedostižitelného. Nyní se sen stal skutečností. Slavila velký úspěch, začala pracovat pro zahraničí a pokračuje tím dodnes, i když ne v takové formě, jak by si představovala. Každá přehlídka je finančně velice náročná a podmínky pro tuto práci u nás nejsou zrovna ideální.

A tak se nabízí otázka, kde se berou sponzoři? Zprvu přicházeli sami, nyní už je to horší. Po devadesátém roce dělala návrhářku v salonu Eva, pořádala módní přehlídky a zúčastňovala se dále na výstavách a přehlídkách v Düsseldorfu. Hodně tenkrát pomohl časopis Betty. Pak přišlo to, co přijít muselo. Rozhodla se, že chce dělat přehlídky podle svého, aby byl ze všeho cítit její rukopis. Podepsala smlouvu se sponzorem, dala dohromady tým lidí. Úkol velice nelehký, když vezmeme v úvahu, že taková přehlídka je otázkou několika milionů. Našli se i nefér partneři.

Například s vedením jedné firmy podepsala smlouvu na tři roky a ono po roce smlouvu vypovědělo.Bylo to ve chvíli, kdy měla nakoupené materiály za spoustu peněz, pevné termíny a zablokovaný tým lidí. Musela tak odříct spoustu zajímavých akcí. Proto má teď na hledání sponzorů agenta, aby se mohla věnovat nejen věcem, které tvoří pro zákaznice, ale také volné tvorbě.

Sama preferuje autorské přehlídky jednoho návrháře. Nebrání se sice podobným akcím typu Levis na Barrandově, kdy byl výtěžek věnován na léky proti AIDS, ale kolektivní přehlídky většinou nesplňují úroveň, jakou by si představovala. Nehledejme v tomto názoru nějakou nafoukanost. Promítá se zde jen to, že raději pracuje na jedné věci pořádně, než by se rozmělňovala do těchto akcí. A chce, aby diváci vnímali její názor.

Velmi důležité je, kdo modely předvádí a jak se svého úkolu zhostí. Za svou kariéru už spolupracovala snad se všemi tuzemskými modelingovými agenturami a má dokonce i oblíbené modelky. Nejradši má hodně vysoké, štíhlé (nikoliv vychrtlé) dívky, míšenky. Nemusí být žádné krasavice, preferuje spíše zajímavé typy.

Důležité je, aby jejich osobnost něco vyzařovala a také s nimi musí být dobrá komunikace. A takových moc není. K práci potřebuje tvůrčí atmosféru, pohodu, protože před přehlídkou je to velké nasazení, často zkouší do noci a v přirozené nervozitě kolem přehlídek musí být tým v klidu.

Na přehlídkách spolupracuje s choreografem Vladimírem Frankem, na kterého se může stoprocentně spolehnout. Pracoval v zahraničí, dělal přehlídky po celém světě a také sám předváděl. Zná její styl, vybírá hudbu a je režisérem přehlídek. Celkově se Liběna Rochová obklopuje profesionály. Když ale z člověka cítí, že využívá situace a není poctivý, nekompromisně se s ním rozloučí.

A kam chodí pro nápady? Přichází prakticky odevšad. Hlavně při cestování, v přírodě - když je člověk tvůrčí, inspirace přijde sama od sebe. Jde o to vnímat.

Vedle toho, že je Liběna Rochová jednou z nejlepších současných designérek (slovo módní návrhář nemá příliš v lásce, módní znamená pomíjivý a ona tvoří věci, které se dají nosit deset, dvacet let), je také "spolumajitelkou" docela normální rodiny. Při její pracovní vytíženosti je jasné, že skloubit profesní život s rodinou není vůbec jednoduché. Určitě jí pomáhá bezvadné rodinné zázemí. Když byly děti malé, velmi vděčila pomoci babiček. Ale i přesto musela práci hodně omezit. Mohla pokračovat a jít dál do světa, ale ví, že by ztratila to, co má. Snaží se dětem předávat své zkušenosti, chce, aby ji viděly při práci a ví, že se jí to maximálně vyplácí. Dcera studuje architekturu, dělá poctivě své řemeslo už s velmi dobrými výsledky.

Volný čas pro Liběnu Rochovou prakticky neexistuje. Jak ale sama říká, nikdy si nenechá ukrást čtrnáct dní v létě, kdy pravidelně vyjíždějí na kolech do hlubokých lesů. Odpočine si, stráví chvíle s rodinou a v přírodě čerpá nové nápady.

V Brně má ráda části kolem Petrova, Zelný trh a okolí města. Brno se jí líbí spíš ze vzpomínek a z fotek z dvacátých a třicátých let. V šedesátých letech bylo v Brně také krásně, za časů Skácela, Mikuláška, vycházel Host do domu, začínalo Divadlo na provázku. Hrozně ji mrzí, že ta doba je pryč a moravská metropole jí čím dál tím víc připomíná provinční město. Tento poklid občas naruší zajímavé divadelní představení, koncert nebo výstava.

Na kulturu také příliš času nezbývá, letos si však nenechala ujít Moravský podzim. Sliby, že bude chodit častěji, plnit nestíhá.

Její život je zkrátka "atypický". Nicméně jí a její rodině vyhovuje. Ze všeho nejvíc se podle vlastních slov snaží "žít život tak, aby se za něj nemusela stydět".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | 6. května 2009 v 15:41 | Reagovat

Zvláštní!

2 hggpdewfyzh hggpdewfyzh | E-mail | Web | 28. května 2009 v 13:22 | Reagovat

o8kOpZ  <a href="http://gnalpieikjsr.com/">gnalpieikjsr</a>, [url=http://bapjbazxkura.com/]bapjbazxkura[/url], [link=http://aimsjjsczfgm.com/]aimsjjsczfgm[/link], http://ciryazapjtqh.com/

3 livvy livvy | Web | 27. září 2016 v 23:37 | Reagovat

online pujcka pred výplatou ivančice O_O

4 rayan rayan | Web | 6. října 2016 v 5:04 | Reagovat

půjčka 10 000 kč :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama